Letošní Dušičky jsou za námi a máme z nich opravdu radost. Na pražské hřbitovy přišly tisíce lidí zavzpomínat na své blízké, zapálit svíčku nebo se jen procházet a kochat světýlky, výzdobou a barevným listím. Téměř všechny z našich dušičkových programů se vyprodaly, u některých jsme museli opakovaně přidávat termíny. Děkujeme všem, kdo přišli, ať už na komentovanou prohlídku, výstavu, besedu, nebo si jen popovídat s našimi kolegy.

Když se zavřou brány, začínáme

Večerní procházky po Olšanech a Malvazinkách patřily opět k největším lákadlům. Hřbitovy po setmění vypadají úplně jinak než ve dne, zejména když se k rozsvíceným svíčkám přidají nasvícené historické hrobky. Pro mnohé návštěvníky byla lákadlem také možnost podívat se na místa, která jsou běžně nepřístupná.

Mnoho z našich komentovaných vycházek vedla naše kmenová průvodkyně, tafofilka Kateřina Svobodová. Její znalost našich hřbitovů a nadšení pro historii, umění a funerální tématiku jsou pro naše vycházky i dušičkový program k nezaplacení. Letos návštěvníky provedla večerními Olšanami, Malvazinkami, Břevnovským i Ďáblickým hřbitovem.

Krematorium a hrobníci: otázky vítány!

Velký zájem byl také o prohlídky zákulisí Strašnického krematoria, při nichž se návštěvníci dostali do technického zázemí i k samotným kremačním pecím. A samozřejmě se hodně ptali. Naším průvodcem byl už tradičně Dušan Anděl, zástupce vedoucí krematoria a zkušený obřadník, který má mimořádný dar vyprávět o krematoriu a o své práci poutavě, srozumitelně a s humorem. Dokáže vysvětlit technické postupy, odpovědět na nejrůznější otázky a přitom neztratit ze zřetele lidský rozměr své práce. Kdo s ním někdy krematorium navštívil, ví, že jeho výklad je zážitkem sám o sobě. (Rozhovor s Dušanem si můžete přečíst v tomto čísle Radničních novin Prahy 3.)

Mimořádný úspěch zaznamenaly také dvě premiérové vycházky Malvazinky s hrobníky. Manželé Lea a Jiří Navrátilovi měli o svém řemesle tolik co vyprávět – a návštěvníci tolik otázek –, že se obě procházky protáhly na tři hodiny. Ukázalo se, že hrobnická práce je mnohem rozmanitější (a občas i zábavnější), než si většina lidí představuje.

Kromě toho jsme vyrazili za vojenskou historií na Olšany II, za poezií na Břevnov, za přírodním pohřebnictvím do Ďáblic nebo na procházku, při níž jsme pro změnu úplně vynechali slavné osobnosti a soustředili se na hřbitov jako místo, které můžeme vnímat všemi smysly. Nechyběly ani dvě vycházky pro děti na Malostranském hřbitově.

Povídání o smrti nemusí být depresivní

Velkou radost nám udělala beseda Jak s dětmi mluvit (a nemluvit) o smrti se spisovatelkou a psychoterapeutkou Ivou Hadj Moussa a speciální pedagožkou a terapeutkou Sandrou Long.

Přestože se mluvilo o smutku, ztrátě a truchlení dětí, atmosféra byla překvapivě uvolněná. Nechyběl humor (Iva ostatně dorazila ve stylovém svetru s lebkami), zkušenosti z praxe ani spousta otázek z publika. Ukázalo se, že i o těžkých věcech se dá mluvit přirozeně, bez velkých slov a zbytečného ostychu – a že takové rozhovory potřebujeme.

Co všechno je za tím?

Za několikadenním programem se skrývá několik měsíců příprav – museli jsme vymyslet témata a trasy, domluvit průvodce, připravit běžně nepřístupné prostory, zajistit vstupenky, techniku, značení a další praktické drobnosti, nasmlouvat prodejce kávy… a především to všechno skloubit s každodenním provozem hřbitovů a krematoria, kde práce pokračuje bez ohledu na náš program. Samozřejmě se neobejdeme ani bez změn a improvizace na poslední chvíli.

Velké poděkování proto patří všem našim kolegům, kteří se do příprav a samotného programu zapojili. Pracovníkům krematoria, hrobníkům, řidičům pohřebních vozů, obřadníkům, pracovníkům hřbitovních správ, informačního centra i všem dalším, kteří pomáhali v zákulisí.

Obzvlášť nás těší, s jakým zájmem se návštěvníci setkávali právě s lidmi, kteří na hřbitovech a v pohřebních službách každý den pracují. Možná se nám pomalu, ale jistě daří rušit některé zavedené představy o tom, kdo v našem společensky trochu opomíjeném odvětví vlastně pracuje. Děkujeme také všem našim hostům, průvodcům a partnerům, kteří letošní program obohatili.

Nestihli jste Dušičky? Ještě se můžete zeptat pohřebníka

Jedna z letošních novinek pokračuje i po Dušičkách. Až do 30. listopadu si můžete před Strašnickým krematoriem prohlédnout venkovní výstavu Zeptejte se pohřebníka. Jak si můžete být jistí, že v urně je opravdu jen popel vašeho blízkého? Co všechno dělají řidiči pohřebních vozů? Kopou hrobníci hroby i v zimě?

Na tyto a další otázky odpovídá čtrnáct našich zaměstnanců – skutečných odborníků „od fochu“. Výstava je zdarma a pokud vás napadne otázka, na kterou jste na panelech odpověď nenašli, můžete nám ji prostřednictvím QR kódu poslat.

Co byste si přáli příště?

Letošní Dušičky nám potvrdily, že pražské hřbitovy a krematoria mají co nabídnout i nad rámec své nejdůležitější role – být místem posledního odpočinku, piety a vzpomínání. A že lidé mají chuť poznávat jejich historii, příběhy i každodenní provoz.

Děkujeme za všechny návštěvy, milá setkání, zvídavé otázky i zpětnou vazbu. Pokud jste se některé z našich akcí zúčastnili, napište nám na adresu events@hrbitovy.cz, co se vám líbilo a co bychom příště mohli udělat jinak. Vaše postřehy nás zajímají a společně s letošními zkušenostmi je využijeme při přípravě dalšího programu.

A pokud jste letos něco nestihli, nezoufejte – určitě se zase potkáme. Na pražských hřbitovech se totiž něco zajímavého děje po celý rok.

Titulní foto Karel Šuster