10. listopadu 2026
Dušičky jsou pro nás každoročně nejdůležitějším obdobím roku. Hřbitovy se zaplní květinami, světly svíček a především lidmi, kteří sem přicházejí vzpomínat. Naším doprovodným programem jsme chtěli nabídnout ještě něco navíc: příležitost objevit neznámá zákoutí pražských hřbitovů, poznat je z trochu jiné strany a také se setkat s lidmi, kteří o ně pečují.
V adventním čase vás zveme na tři komentované procházky. V sobotu 12. 12. se vydáme na Ďáblický hřbitov, jediný kubistický hřbitov na světě a důležité místo paměti českých dějin. V neděli 13. 12. představíme novou procházku Strašnickým hřbitovem, kde se osobní osudy protínají s velkými dějinami 20. století. Ve stejný den se můžete také projít nejstarší částí Olšanských hřbitovů, které se s přicházejícím soumrakem promění k nepoznání.
Halloween si v posledních letech získal srdce mnoha dětí i jejich rodičů. Vyřezávání dýní, kostlivecké převleky a strašidelné večírky jsou skvělá zábava a my proti nim vůbec nic nemáme. Téměř vedle tohoto bujarého svátku však v kalendáři tiše stojí i naše tradiční Dušičky. Zatímco Halloween si se smrtí spíš trochu drze pohrává, Dušičky nabízejí něco klidnějšího – příležitost zastavit a zamyslet se – a především vzpomínat. Jsou také skvělou příležitostí vyrazit s dětmi na hřbitov, i když tam nikoho z rodiny nemáte pochovaného.
„A ty jednou taky umřeš?“ Tato otázka může zaznít u snídaně, na hřbitově nebo nad mrtvým broukem na zahradě. Dospělý má v tu chvíli chuť předstírat, že mu zrovna zvoní telefon. Před strachem a smutkem bychom děti nejraději ochránili, jenže se smrtí se setkají dřív nebo později stejně. Jak jim to usnadnit? A co dělat, když si sami se smutkem neumíme poradit?
Staré nájemní smlouvy. Potvrzení o zaplacení hrobového místa. Doklad o zpopelnění. Úmrtní list. Potvrzení o uložení urny. Dopis od správy hřbitova z roku 1963. To všechno vypadá jako hromada zažloutlých papírů, kterou už nikdo nikdy nebude potřebovat – ale nevyhazujte ji.
Na počátku září pospíchají děti do škol, a my ostatní na hřbitov. Čekají nás totiž hned tři komentované procházky: dvě podvečerní a jedna víkendová. S naší průvodkyní Kateřinou Svobodovou si na Olšanských hřbitovech prohlédneme náhrobky zdobené plastikami nejvýznamnějších českých sochařů, projdeme se malebným Malvazineckým hřbitovem a navštívíme také oblíbený hřbitov Ďáblický, skvost kubismu v zeleni.
V druhém prázdninovém měsíci se můžete těšit na dvě zajímavé vycházky. Tou první je podvečerní putování po hrobech výjimečných ženských osobností české kultury, literatury a veřejného života, které se nacházejí na Olšanských hřbitovech. Na konci měsíce se pak vydáme na klidný, ale historicky významný Břevnovský hřbitov, kde odpočívají významné osobnosti české kultury a vědy.
Věděli jste, že v létě u nás umírá méně lidí? Rádi bychom si mysleli, že smrtka bere ohledy na nás, zaměstnance pohřebních služeb a krematorií – koneckonců i my si někdy chceme vybrat dovolenou – ale hlavní důvod je jiný: úmrtnost má totiž v Česku dlouhodobě výrazný sezónní rytmus a letní měsíce v něm patří k těm nejklidnějším.
Sousloví „paní učitelka“ nám dnes zní zcela samozřejmě, ostatně žena za katedrou patří k běžné zkušenosti několika českých generací. Byla však doba, kdy vzdělání i právo vzdělávat druhé náležely mužům. Bohuslava Rajská, celým jménem Antonie Anna Marie Karolína Reissová Čelakovská (1817–1852), se rozhodla to změnit. Za svůj krátký život udělala pro vzdělávání českých dívek víc než většina jejích současníků – přesto je dnes její jméno veřejnosti téměř neznámé.
Smuteční oznámení dnes potkáte na mnoha místech. Někdo ho najde ve schránce, jiný v e-mailu, objevuje se i na vývěskách, webových stránkách a sociálních sítích. Přestože se způsoby komunikace za poslední desetiletí výrazně proměnily, parte zůstává pevnou součástí naší pohřební tradice. Jeho podoba se ostatně za poslední století změnila jen málo.
Proč se o prázdninách plahočit až k moři, když si od rozpáleného města můžete odpočinout ve stínu zeleně pražských hřbitovů? Hroby jsou naše moře! V prvním měsíci prázdnin zavítáme na Ďáblický hřbitov, kde krásná příroda milosrdně skrývá dramatické příběhy nedávné historie. Podíváme se i na oblíbený Vinohradský hřbitov a podvečerní vycházka nás zavede na Olšanské hřbitovy po stopách významných osobností 20. století.
V Madridu byl 29. května 2026 slavnostně odhalen pomník Františka Suchého, dlouholetého ředitele strašnického krematoria, který během nacistické okupace s mimořádnou odvahou uchovával identitu a ostatky obětí nacistického teroru. Muže, jehož jméno bylo po desetiletí známé jen úzkému okruhu historiků a pamětníků, dnes Španělsko připomíná jako symbol lidskosti, odvahy a úcty k mrtvým.
Nedávná krádež lebky svaté Zdislavy z baziliky v Jablonném v Podještědí znovu připomněla, že lidské ostatky v lidech vyvolávají zvláštní směs fascinace, úcty, strachu i zvědavosti. A zatímco někdy lebky mizí za velmi podivných okolností, jindy se naopak objevují tam, kde by je nikdo nečekal.
Když dětský den, tak u nás bude vypadat trochu jinak. Na pondělí 1. června zveme malé i větší objevitele na netradiční výpravu po Olšanských hřbitovech.
Když se procházíte starším hřbitovem a zastavíte se u náhrobku, na němž je vyryto třeba dvacet jmen, může vás napadnout: Opravdu tam všichni tito lidé leží na jednom místě? Jak je to vůbec možné?
V červnu přichází léto a my už v duchu plánujeme dovolené v destinacích blízkých i exotických. Ale než se tam vydáme, co si dopřát malý odpočinek, třeba jen na pár hodin, v oáze uprostřed horkého města, tedy na některém z našich hřbitovů? Tento měsíc se s naší zkušenou průvodkyní vydáte do Ďáblic, Malvazinek i na Olšanské hřbitovy.
Květen je měsícem, kdy cyklistická sezóna naplno ožívá. Přívětivé počasí láká do sedel kol a koná se také akce Do práce na kole, podporující zdravý pohyb i šetrnější dopravu ve městech. My si v květnu zároveň připomínáme 150. výročí narození Jindřicha Vodílka – muže, který stál u samotných počátků české závodní cyklistiky v době, kdy byla relativně novým sportem.
Když někdo zemře, čas se na chvíli zastaví. Pro ty, kdo jsou nejblíž, se však brzy rozběhne série praktických kroků, které je třeba udělat. Jedna z nejčastějších otázek, které nám kladete, zní: Kolik máme času?
Olšanské hřbitovy, největší pražské pohřebiště, jsou dnes rozděleny na dvě části ulicí Jana Želivského. Hlavní část, blíže k centru, zná asi každý. V té méně navštěvované, východní části, se však nachází významná připomínka evropských dějin: čestná vojenská pohřebiště a válečná pietní místa. Květnové oslavy konce II. světové války si na Olšanech připomeneme komentovanou procházkou po těchto zajímavých a historicky významných místech.
Na Olšanských hřbitovech se podařilo dokončit opravu rodinného hrobu sochařů Josefa (1804–1855) a Emanuela (1810–1901) Maxů. Bratři, jejíž díla dodnes potkáváme po celé Praze, tak mají po mnoha letech náhrobek opět ve stavu odpovídajícím jejich významu.
V každém odvětví lidského konání najdeme nerozlučné ikonické dvojice: Voskovec a Werich, Dolce & Gabbana, Mach a Šebestová. První takovou dvojicí, která nám vytane ma mysl, pokud jde o český průmysl, je nepochybně duo Kolben a Daněk, tedy dnešní ČKD. Paradoxně se tito dva ale ve firmě, kterou dnes považujeme za jejich „společnou”, nikdy nepotkali! Jak to tedy bylo?