Dušičky jsou pro nás každoročně nejdůležitějším obdobím roku. Hřbitovy se zaplní květinami, světly svíček a především lidmi, kteří sem přicházejí vzpomínat. Naším doprovodným programem jsme chtěli nabídnout ještě něco navíc: příležitost objevit neznámá zákoutí pražských hřbitovů, poznat je z trochu jiné strany a také se setkat s lidmi, kteří o ně pečují.
Halloween si v posledních letech získal srdce mnoha dětí i jejich rodičů. Vyřezávání dýní, kostlivecké převleky a strašidelné večírky jsou skvělá zábava a my proti nim vůbec nic nemáme. Téměř vedle tohoto bujarého svátku však v kalendáři tiše stojí i naše tradiční Dušičky. Zatímco Halloween si se smrtí spíš trochu drze pohrává, Dušičky nabízejí něco klidnějšího – příležitost zastavit a zamyslet se – a především vzpomínat. Jsou také skvělou příležitostí vyrazit s dětmi na hřbitov, i když tam nikoho z rodiny nemáte pochovaného.
„A ty jednou taky umřeš?“ Tato otázka může zaznít u snídaně, na hřbitově nebo nad mrtvým broukem na zahradě. Dospělý má v tu chvíli chuť předstírat, že mu zrovna zvoní telefon. Před strachem a smutkem bychom děti nejraději ochránili, jenže se smrtí se setkají dřív nebo později stejně. Jak jim to usnadnit? A co dělat, když si sami se smutkem neumíme poradit?