U hrobů a kolumbárních schránek, které zůstávají v rodinách po několik generací, mohou být staré dokumenty velmi důležité – někdy i po padesáti nebo sedmdesáti letech. Mohou pomoci doložit skutečnosti, bez nichž se hrob nedá převést, zrušit – a někdy ani prodloužit jeho nájem.

Dědečkova urna, kterou nikdo neuměl zařadit

Jedna naše klientka chtěla do rodinného hrobu uložit dědečkovu urnu. Doklady ale chyběly a nevěděla dokonce ani, ve kterém pražském krematoriu byl dědeček zpopelněn. V rodině už nikdo staré doklady neměl a po tolika letech nebylo koho se zeptat.

Protože ale urnu měla fyzicky u sebe, naše kolegyně z krematoria Motol z jejího čísla (technicky se nazývá číslo spalu a každé krematorium si vede jejich přesnou evidenci) odhadla, že kremace pravděpodobně neproběhla v Motole, přestože dědeček bydlel nedaleko. Obrátila se proto na kolegy ve Strašnicích, kde se nakonec podařilo starý záznam dohledat a potřebné podklady připravit. Tady všechno dobře dopadlo a urna mohla být do hrobu uložena.

Urna či popel bez dokladů: na zahradu mohou, na hřbitov ne

Je to trochu paradox. V okamžiku, kdy si příbuzní vyzvednou urnu se zpopelněnými ostatky, stát přestává sledovat, co se s nimi děje. Popel zesnulého může rodina uložit nebo rozptýlit na zahradě, v přírodě (se svolením majitele pozemku), vysypat do řeky (po dohodě s příslušným správcem toku) nebo si ponechat doma. Nikdo netrvá na vytvoření záznamu nebo nahlášení, kde a kdy se tak stalo.

Jakmile se ale rodina – často po letech nebo desetiletích – rozhodne urnu nebo popel uložit na hřbitově, dokumenty jsou znovu potřeba. Hrob, kolumbárium i loučka jsou součástmi pohřebiště, které má svá jasně daná pravidla, a povinností každého správce je přesně evidovat, kdo je na hřbitově pohřben/uložen bez ohledu na to, zda se jedná o rozptyl, vsyp, hrob nebo kolumbárium.

Kolumbárium není holubník

Urnový hrob ani kolumbárium nejsou soukromé prostory, kam nájemce může urny přidávat podle svého. A to přesto, že slovo columbarium původně skutečně znamenalo holubník – díky otvorům pro uložení uren se první kolumbária holubníkům opravdu podobala.

Jak už jsme vysvětlili, vyžadování dokumentů není z naší strany projevem neochoty, přebujelého úředničení nebo snad zvůle. I naši práci pravidelně prověřují ministerské kontroly a jakékoli zjištěné porušení zákonných povinností představuje vážný problém.

Tři situace z praxe

Ukážeme si nyní na konkrétních příkladech, proč je zachování starých dokumentů důležité.

1. Rodina má dva hroby a jeden z nich chce zrušit, přičemž zde uložené urny by ráda přemístila do druhého hrobu na jiném hřbitově. Ke čtyřem se jí podařilo potřebné dokumenty – úmrtní list a doklad o zpopelnění – dohledat. K páté nikoli, i když věděla přesně, o čí popel jde. Tady už dobrá vůle nestačí: bez potřebného doložení jsme urnu nemohli vydat.
   
   
2. Rodina ruší starý venkovský hrob a přináší obsah rozpadlých uren k rozptylu. Bez dokladu ho ale nemůžeme převzít, jakkoli si je rodina jistá, o čí ostatky jde. Jedinou šancí je pokusit se získat kopii dokumentace správy původního hřbitova s osvědčením, o čí popel se jedná, plus vyhledat další záznamy (úmrtní list/y, potvrzení o zpopelnění) na matrikách a správách krematorií.
   
   
3. Rodina si sama přidá tetiččinu urnu do rodinného hrobu. Podle evidence na hřbitovní správě však tetička na hřbitově uložena není (za generaci dvě si to už v rodině nikdo pamatovat nebude) a kdyby se hrob rušil, urna nebude vydána. Hroby i schránky navíc mají stanovenou kapacitu, na kterou je uzavřená nájemní smlouva, a „načerno“ přidané urny ji mohou překročit. S dokladem se vše na hřbitovní správě dá zaevidovat i zpětně. Pokud víte, že máte v hrobě či kolumbáriu „černého pasažéra“, obraťte se na hřbitovní správu a přineste maximum dostupných dokladů. Ve většině případů lze situaci napravit a údaje doplnit zpětně.

Nápis na hrobě není důkaz

Nájem hrobového místa může v jedné rodině přecházet z generace na generaci – od dědečka přes dceru až po vnuka. Mezitím se do hrobu ukládaly další urny, měnily se adresy, příjmení i správci hřbitova, a dokumenty mizely: někdo je při stěhování ztratil, jiný netušil, že by ještě někdy mohly k něčemu být, a vyhodil je.

Co ale hrob sám o sobě nikdy neřekne, je to, kdo v něm skutečně leží. Pro evidenci pohřebiště ale nestačí, že je jméno uvedeno na náhrobku – rozhodující jsou doklady a příslušný záznam v evidenci.

A tady je trošku bolavé místo: ani naše vlastní evidence není vždy úplná. Pražské hřbitovy fungují po mnoho desetiletí, některé po staletí, a za tu dobu se měnily předpisy, provozovatelé i podoba dokumentace – a zdaleka ne všechno je dnes zdigitalizováno. Starší informace tak mohou být jen v papírových knihách nebo kartotékách, občas neúplných. Proto může nastat situace, kdy po vás chceme dokument, který máte doma, přestože byste čekali, že ho máme i my. Někdy máme, někdy jen část – a někdy je právě váš starý papír tím, co jediné umožní příběh hrobového místa rekonstruovat.

Co všechno tedy schovávat?

Jednoduchá rada zní: pokud se dokument nějak týká rodinného hrobu nebo pohřbeného člověka, raději ho nevyhazujte. Platí to zejména pro:

• nájemní smlouvy k hrobovým místům
• starší dodatky a předchozí smlouvy
• potvrzení o platbách nájemného a služeb
• korespondenci se správou hřbitova
• doklady o pohřbení
• doklady o zpopelnění
• úmrtní listy
• doklady o uložení nebo přemístění uren
• povolení související s hrobovým zařízením
• dokumenty o převodu nebo přechodu nájmu
• a vlastně cokoli dalšího, co dokládá historii hrobového místa

Ukládejte, skenujte a nezapomeňte, že hroby se dědí

Určitě je dobré, aby informace ohledně hrobů či kolumbárních schránek měl v rodině více než jeden člověk a aby tyto údaje byly sdíleny s další generací. V případě úmrtí člena rodiny nezapomeňte, že hrob (nájem hrobového místa plus hrobové zařízení – tedy náhrobek) by měly být zahrnuty v soupisu dědictví.

Ideální je mít pro každé hrobové místo složku se smlouvami, doklady o platbách a dokumenty k lidem, kteří jsou v něm pohřbeni. Důležité listiny je rozumné také naskenovat nebo vyfotit a uložit elektronicky: ideální činnost pro nadcházející podzimní večery, za kterou vám jednou vaši potomci poděkují. (A když ne oni, tak rozhodně my: jednat s klienty, kteří mají dokumentaci kompletní a v pořádku, je totiž pro pracovnice našich hřbitovní správ hotový balzám na duši.)

Další časté dotazy k hrobům, urnám a dokladům najdete i v sekci FAQ na našem webu.